Špičkou jazyka

17. května 2015 v 20:22 | VeVuBVB |  Jednodílovky,krátké příběhy
Po dlouhé době se zase vracím na scénu, leč pouze s jediným dílem, které se ani dílem nazývat nedá.
Název jsem si vypůjčila od jedné knížky, ale nemá to s ní nic společného (i když je neuvěřitelné poutavá a naprosto skvělá).
Tedy, kamarádka mě nabudila, abych zase něco napsala. Měla pravdu, tenhle blog je sám o sobě nudný, tak mu k tomu nemusím ještě víc pomáhat.
A teď už k věci...

Začalo se stmívat a oheň užíral poslední nesežehnuté kousky dřeva v ohništi. Já, pokuřujíc cigaretu jsem to vnímala naprosto dokonale a přes to mi nedošlo, že jestli se chci i nadále užírat ve svých myšlenkách u ohně, měla bych tam přihodit aspoň jedno poleno. A nebo mi to možná došlo, ale bylo příjemné vidět ten oheň umírat. Chlad mě k tomu ale nakonec donutil a když se oheň znovu začínal probouzet k životu, zalilo mě příjemné teplo. Cigareta mi zhasla v ruce a s ní přestal od mých úst vycházet i kouř. Zapálila jsem tedy další. Spokojeně jsem se usmála. Ovál mě studený vítr a boty jsem začala mít zvlhlé od rosy, která začala pokrývat zem.
Toužila jsem po teplu. Ne po teplu ohně, eletřiny, nebo peřiny, ale po teplu těla, které se právě teď uprostřed noci procházelo někde po lese za mými zády. ,,Stejně je šílená." pomyslela jsem si sama pro sebe. A měla jsem pravdu. Kdo normální by se šel ve tři ráno projít do lesa, sám, za svitu úplňku? Možná bych měla mít strach. O sebe i o ni. Široko daleko kromě nás nebyla jediná lidská noha, aspoň ne nějaká, která tu žije trvale. Mohlo se stát cokoli a neměl by nám kdo pomoci. Ale světlo měsíce zahaleného v oblacích, teplo ohně a kouř z cigarety mě naplňoval zvláštním klidem.
Slyšela jsem za sebou křupnutí větvičky. Měla jsem se leknout. Ale místo toho mi na tváři vyskočil jemný, sotva rozpoznatelný úsměv nad myšlenkou, že už se vrátila a teplo jejích rtů mi za chvíli zahřeje ty mé.
Posadila se beze slova těsně ke mně a při jejím doteku mi přejel mráz po zádech. Odhodila jsem zbytek cigarety do mírně plápolajícího ohně a podívala jsem se na ni. Pohled mi neopětovala, jenom dál zírala do oranžové záře, která jejím rysům dodávala lehce strašidelný, ale zároveň neuvěřitelně jemný nádech. Ani se nepohnula, sotva byl slyšet její dech. Nevím jak dlouho jsem se na ni dívala, ale nemohla jsem od ní odtrhnout oči, stejně jako ona nemohla odtrhnout oči a myšlenky od ohně. Milovala jsem její smysl pro klid, ticho a nepředvídatelnost.
Oheň začal znovu pohasínat. Tentokrát zareagovala ona. Vstala, došla pro polínko a s úchvatným citem (připadalo mi, že má až nepřirozeně něžný výraz) ho vložila mezi žhavý popel tak, jak ukládá matka své malé dítě do postýlky. Pozorovala jsem ji při tom a v žádném případě by mě nenapadlo, že se mnou nechá rozptýlit, když si třídí své myšlenky, a přesto ke mně obrátila svůj pohled. Byla napůl osvícená a napůl ve stínu. Vypadala, jako by mě chtěla zabít. Ale nechtěla. V jedné kratičké chvíli jí cukly koutky v náznaku úsměvu. Pomalu se zvedla, potichu došla až ke mně a znovu se posadila. Tentokrát se nedívala do ohně, ale prohlížela si své matně osvícené ruce.
Odvrátila jsem od ní pohled, abych na ní pořád jenom nezírala a začala jsem se věnovat tančícím plamenům a jiskrám létajícím do malé výšky, aby následně zmizely. Zaregistrovala jsem její nepatrný pohyb. Nejspíš zvedla hlavu, aby se mohla podívat na nebe.. Nebo možná do ohně. Nevěděla jsem to jistě.
Zašmátrala mi po noze při snaze najít mou dlaň. Pak jsem jí s hledáním pomohla a pevně jsem jí stiskla ruku. Trochu se zachvěla a já zatajila dech, neboť jsem se bála, že každičký sotva rozpoznatelný zvuk by mohl celou naši chvíli zkazit. Ještě jsme tak chvíli seděly a po té malé chvilce naplněné příliš hlasitým tichem a jemným plápoláním ohně jsme se na sebe v jednom momentě podívaly. A po těch jiskřičkách odražených v našich očích jsem přesně věděla, co bude pokračovat. Mihl se jí na tváři další z těch úsměvů, který dokáže zaznament jenom někdo, kdo už je zná.
A pak mě prudce zatáhla za ruku, já vyskočila na nohy a vzápětí už jsem jí obkročmo seděla na klíně, prsty propletené v jejích vlasech, čela opřená o sebe a škádlivé úsměvy na tvářích. Motýlci v mém břiše se rozlétli do všech stran. Měla ruce položené na mých zádech a pevně mě k sobě tiskla. Tak jako vždycky jsme otálely s prvním polibkem večera. Čím delší čekání, tím větší potěšení. Tentokrát už jsem to ale nevydržela a pevně jsem se jí přisála na rty a nechtěla jsem jí od sebe pustit se strachem, že by se mohla rozplynout jako sen. Ale když jsem to riskla, abych se jí mohla podívat do očí, stále tam byla, pevně mě držela a pohledem žadonila o další polibek. Místo toho, abych jí ho věnovala, jsem se zvedla a mlčky došla ke dveřím chaty. Otevřela jsem je, vešla jsem dovnitř a zase je zavřela. Cítila jsem její úsměv. Věděla jsem, že tam pár minut počká. A věděla jsem, co bude dělat dál.
Vyšla jsem pomalu do ložnice. Škrtla jsem sirkou a zapálila tak nachystané dřevo v krbu. Následně jsem se převlékla do svého hedvábného nočního prádla, postavila se doprostřed pokoje a čekala, hlavu sklopenou, ruce spojené u břicha. Přesně tak, jak to dnes večer očekávala.
Po nekonečných dvou minutách jsem slyšela kroky v přízemí a po dalších dvou minutách už se kroky začaly přibližovat a schody začaly trošku vrzat. Zavalila mě vlna nervozity, ale i nadšení a příjemného vzrušení. Otevřela dveře, ke kterým jsem byla zády. Došlo mi, že když mě spatřila, hrdě nadzvedla hlavu. Došla k nočnímu stolku a položila na něj (pravděpodobně) tác. Pak ke mně pomalu přistoupila a přitiskla se ke mně. Přes tenký, krátký župánek jsem cítila, že nemá tričko a.. je zmrzlá. Trochu jsem se pod jejím dotekem otřásla. Políbila mě na rameno, jednou rukou mě pohladila po paži a sjela až k dlani, abychom si propletly prsty. Zavřela jsem oči. Druhou rukou mě jemně chytila pod krkem.
,,Proč jsi mi utekla, drahá?" zašeptala nazlobeně, vášnivě a něžně zároveň a mně naskočila husí kůže.
,,Kdybych utekla, pravděpodobně bych tu na tebe nečekala." odsekla jsem potichu a vysloužila jsem si tím silnější stisknutí krku. Trochu se uchichtla. Pustila můj krk i dlaň, Rukou, kterou mi ještě před chvílí držela krk, mě trošku postrčila do zad, čímž mi pokynula, abych se otočila. Když jsem to udělala, automaticky jsem sklonila pohled. Chytla mě za bradu a zvedla mi tak hlavu.
,,Dívej se mi do očí." zašeptala. Cítila jsem, že už se začíná zahřívat a v očích jí planul oheň, jaký jsem v ní ještě nikdy nespatřila. Poslechla jsem, samo sebou. Políbila mě a i přes neskutečnou touhu se jí dotknout jsem věděla, že nesmím. Píchlo mě to u srdce. Kousla mě do rtu tak, až jsem sebou trochu škubla. Zase se oddálila a já otevřela oči, abych poslechla její rozkaz. Jemně, jakoby pohlazením, mi stáhla z ramen župan, který mi hladce sjel po pažích a dopadl na zem. Své ruce na mých ramenou nechala a začala mě trochu postrkovat. Začala jsem couvat, ona mě následovala a s každým krokem trochu zrychlovala, až jsem zakopla o rám postele a spadla do peřin. Ona zůstala stát a chvilku čekala, než se výtahnu trochu výš a pohodlně se uložím na polštáři. Celou tu dobu jsem se jí dívala do očí. Po čtyřech se mučivým, pomalým tempem doplazila až nad můj obličej a zvedla pravý koutek v povýšeném úšklebku. Prohlížela si mě a já nemohla spustit oči z ní. Zvedla jsem ruku, abych jí mohla pohladit po tváři a ona ji pevně chytila a zastavila s rozzlobenýma očima. Výraz jí zněžněl a mou ruku políbila, pak jí ale zase položila podél mého těla. Sklonila se níž, cítila jsem na tváři její dech. Přejela mi rty po tváři, přesunula se k uchu a po tom, co mě do něj maličko kousla, mě konečně políbila na rty, i když téměř neznatelně. Skoro jako bych byla nakřáplá porcelánová panenka, která se má každou chvíli sesypat. Posadila se mi na nohy tak, abych se mohla zvednout i já. Sundala mi košilku, přičemž mi bříšky prstů přejela po bocích a věnovala mi dalších ze svých úsměvů, když si všimla mojí husí kůže. A tak jsem tam před ní seděla nahá, osvícená jemný plamenem ohně z krbu.
Vykašlala jsem se na její pravidla, zajela jí rukama na záda a rozepla podprsenku, která mi vždycky tak vadila. K mému údivu se nebránila a nechala mi volnou ruku. Podprsenku jsem zahodila vedle postele a znovu se jí podívala do očí. Zastrčila mi pramínek vlasů za ucho a políbila mě na čelo. Přitiskla jsem jí k sobě, a protože mi seděla na klíně, měla jsem její ňadra tak blízko.. Políbila jsem jí na krk, poté na hrudní kost a mezi prsa, která jsem mezitím chytila do svých rukou a malinko je masírovala. Položila mi ruce na ramena a naznačila, abych si lehla. Poslechla jsem. Zůstala sedět a pozorovala moje rudnoucí tváře, moje zmatené mrkání a prosící oči. Chytila moje ruce a prudce mi je položila za hlavu, kde je pevně držela. Cukly mi koutky. Znovu se nade mě naklonila.
,,Budeš mě prosit." oznámila mi šeptem a já zasténala, protože jsem věděla, co mě čeká a ačkoli jsem se na to celou dobu našeho výletu těšila, představa, že mě bude trápit zrovna takovým způsobem mě málem dohnala k slzám.
Přiblížila rty k mému krku a špičkou jazyka mi po něm přejela. Pustila mé ruce a pomaloučku hladila mé paže od dlaní k ramenům, mezitím co mi nasávala jemnou kůži na krku, a pokračovala po docích stále dolů.
Malinko se posunula, aby měla lepší přístup k mému hrudníku, který začala zasypávat jemnými, malými polibky, které se občas proměnily v trochu tvrdší a jindy se z nich zase stalo malé kousnutí. Chvilku se věnovala mým bradavkám. Můj dech se během její akce trochu zrychlil. Zavřela jsem oči a pootevřela ústa v němých stenech. Musela jsem se chytit mřižovaného rámu postele za sebou, abych se jí nedotýkala. Ještě mi věnovala jeden polibek na piercing v pupíku a pak se zvedla. Slezla ze mě a naznačila mi, abych se otočila na břicho.
Položila jsem si hlavu na jednu tvář a ruce dala podél těla. Zavázala mi oči šátkem, jehož barvu jsem v tom šeru a překvapení nedokázala dost dobře odhadnout, a ještě mi shrnula vlasy na druhou stranu. Jiným šátkem mi zavázala ruce za zády, hned po tom mi přejela prstem po páteři, na které mě následně něco šíleně zastudilo a když jsem ucítila malé kapičky, došlo mi, že si hraje s ledem. Nechala ho rozpustit na mých bedrech...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Purdy Girl Purdy Girl | Web | 17. května 2015 v 20:37 | Reagovat

Dokonalost as always..a navic jsem ti nerekla ze je blog nudny. To bych si nikdy nedovolila. Jinak hezkej dess :)

2 VeVuBVB VeVuBVB | E-mail | Web | 17. května 2015 v 21:37 | Reagovat

Vím, že jsi to neřekla, byl to spíš takový můj dodatek :D :)
Děkuju :)

3 Miki Miki | Web | 12. července 2015 v 17:37 | Reagovat

Máš ráda yaoi?A občas si říkáš jaký by to bylo?V mé yaoi rpg hře si to můžeš vyzkoušet.Můžeš mít kolik postav jen chceš :) mrkni na to a registruj se :) http://rpg-yaoi.weebly.com/

4 petrika petrika | Web | 30. října 2015 v 18:58 | Reagovat

Ja asi pozmením záner! :D Joj, fajné to bolo :)

5 VeVuBVB VeVuBVB | E-mail | Web | 30. října 2015 v 19:57 | Reagovat

[4]: Děkuji Ti mnohokrát O:) :-)

6 JamesCreab JamesCreab | E-mail | Web | 9. listopadu 2017 v 16:16 | Reagovat
7 Samuelabelt Samuelabelt | E-mail | Web | 9. listopadu 2017 v 18:15 | Reagovat
8 Canadabiold Canadabiold | E-mail | Web | 15. března 2018 v 22:23 | Reagovat

At this time it appears like Movable Type is the preferred blogging platform available right now. (from what I've read) Is that what you are using on your blog?

canadian pharmacies online
<a href=http://canadianpharmacycubarx.com/#>canada pharmacies online prescriptions</a>
northwestpharmacy
<a href="http://canadianpharmacycubarx.com/#">canadian drug store</a>

9 KakKipemale KakKipemale | E-mail | Web | 4. května 2018 v 2:41 | Reagovat

It's nearly impossible to find well-informed people on this topic, however, you seem like you know what you're talking about! Thanks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama