7.část-Nemocnice

1. února 2013 v 19:48 | VeVuBVB |  Midnight tears
(Pohled Am)
Je dvacátého pátého března.S Andym si denně voláme a píšeme,no nestačí to.Dřív jsem si ráda užívala,pořád jsem chodila do klubu,ven s kamarádkama a na nákupy s mámou,no te´d už jenom sedim doma na posteli a okolní svět je mi ukradenej.Přešla jsem na emo,řežu se..Nikdo s tim nic neudělá,ani Clarisa,ani máma..Jedině Andy,jenomže by musel bejt u mě.Ve škole jsme se zhoršila a jen se snažim abych nepropadala,čtyřky mi bohatě stačej..Máma se mnou objela už snas 100 psychologů,no žádnej z nichmi nepomůže.Žádnou pomoc nechci.
,,Beruško pojď na chvíli dolů.Potřebuju s tebou nutně mluvit." Poslušně jsem sešla dolů a sedla na gauč.
,,Tak na rovinu..Mám rakovinu." vyvalila ze sebe máma a já nevěděla co mám říct.Vytryskly mi proudy slz.Nedokázala jsem se pohnout.Když jsem se trochu vzpamatovala zvedla jsem se a běžela jsem ke dveřím.Nevím jak dlouho jsem běžela,ale zastavil mě až pád.Byla jsem v nějaké tmavé uličce.Jen jsem se tam schoulila do klubíčka a brečela.Probudila jsem se v nemocnici na kapačkách.Seděla vedle mě máma a Kristen.Když jsem s eprobrala,okamžitě se mě začaly vyptávat jestli jsem v pořádku.Nic jsme neřekla jen jsem se otočila zády k nim a brečela.Nejdřív odejde Andy a ještě mi máma řekne,že má rakovinu. Nemoc,která je tak vážná,že se dá těžko vyléčit.Vážně ztrácim všechno.Nechci tady bejt!Nedokážu to..Jestli ztratim mámu,co se mnou bude?!Clarisa se o mě starat nemůže,je stará a když máma umře bude bez práce.Já...já nevim co mám dělat..Věčně utíkat nemůžu.

(Pohled Andyho)
Volal jsem Am,ale zvedla to Kristen.
,,Kristen?Chci mluvit s Am."
,,Andy..To nepůjde Am je v nemocnici a spí."
,,V nemocnici?!Co se jí stalo?"
,,To je na dýl..Prostě je v nemocnici,ale doktoři říkaj,že bude v pohodě"
,,Díky,ahoj"
Zavěsil jsem.Sbalil jsem si tašku,řekl klukům,že jedu pryč,že je to vážný a okamžitě jsem vyrazil na letiště.Chytl jsem si nejbližší letadlo do Londýna a odletěl.Byly asi tři hodiny odpoledne když jsme vzlítli a ve třičtvrtě na deset ráno druhýho dne už jsem byl na letišti.Zavolal jsem si taxíka a od Kristen zjistil v jaké nemocnici Am leží.Bylo mi jedno jak tobylo daleko,jen ať tam jsem co nejdřív.Za půl hodiny jsme tam byli.Vběhl jsem do nemocnice a tam už na mě čekala Kirsten.Zavedla mě za Am do pokoje a nechala nás tam o samotě.Am byla otočená zády ke dveřím.
,,Kristen odejdi prosím!" řekla když uslyšela dveře.
,,Ale já nejsem Kristen" řekl jsem.Am se okamžitě otočila.Smála se a přitom brečela.
,,Andy!!" vykřikla.Běžel jsem k ní a pevně jsme jí objal.Začali jsme se líbat.Ty pocity byly nepopsatelný.Byl jsem tak neskutečně rád,že jsem zase u ní a že jí můžu pohladit a obejmout.
,,Co tady děláš?" zeptala se Am mezi vzlyky.
,,Volal jsem ti..Vzala to Kristen a řekla mi,že jsi v nemocnici.Bez přemejšlení jsem jel na letiště.Těch 11 hodin v letadle bylo nepopsatelně dlouhých."
,,Andy já jsem tak ráda že jsi tady!!" řekla a padla mi kolem krku.Pevně mě držela.

(Pohled Am)
,,Andy!!" Co on tady dělá?Bože můj Andy ty jsi tady.Brečela jsem a smála se zároveň.Nedokážu popsat ty pocity co jsem měla,ale vím,že to bylo nepopsatelně úžasný.On byl teď ten jedinej koho chci mít u sebe..On byl celou tu dobu jedinej koho jsem chtěla mít u sebe.Nevěřila jsem,že mě dokáže něco zachránit,ale pak přišel on.
,,Jak dlouho tu zůstaneš?" zeptala jsem se ho po chvíli.
,,Jak dlouho to půjde..Dva týdny určitě."
Byla jsem za to nepopsatelně šťastná.Do pokoje vešla Kristen.
,,Už je ti líp?" zeptala se a chytla mě za ruku.
,,Je mi skvěle" usmála jsem se na ní.
,,Andy díky,že jsi přijel.." řekla Andymu.
,,Spíš já děkuju,že jsi vzala telefon."
Najednou do pokoje přišla i máma a Clarisa.Obě nevěřícně koukali na dvě věci-na mě,že vypadám jako znovuzrozená a na Andyho.Máma ke mně přišla a začala mě objímat,jak strašně je ráda,že je mi dobře a pak pozdravila Andyho a objala ho.
,,Andy,co tu děláš?"
,,Volal jsem Am,ale vzala mi to Kristen.Když mi řekla,že je Am v nemocnici,na nic jsem nečekal a okamžitě vyrazil na letiště.Co se vlastně stalo?"
,,Mám rakovinu Andy.Když jsem to říkala Am,tak to neunesla a utekla.Pak mi jen volali z nemocnice,že ji našli v bezvědomí.."
,,Amando ty blbko.." řekl Andy a objal mě.Byla jsem šťastná,měla jsem kolem sebe lidi který jsem měla nejradši.
,,Andy,kde teď budeš bydlet?" zeptala se máma.
,,Asi v hotelu."
,,A nechceš bydlet u nás?Myslím,že Am bude ráda.Navíc ji už zítra pustí domů."
,,Nevadilo by vám to?"
,,Vždyť ti to nabízím,to víš že mi to nevadí.Aspoň bude Amanda na pár dní v klidu.."
,,Moc rád."
Andy ležel vedle mě v posteli a objímal mě.Jenomže najednou do pokoje vešla Cece.
,,Ahoj Am.." řekla provinile.
,,Ahoj" řekla jsem chladně. ,,Můžete prosím odejít?" řekla jsem ostatním.Beze slova odešli a já se Cece jsme na pokoji zůstaly samy.
,,Am omlouvám se ti."
,,Nemáš se za co omlouvat,vždyť jsi nic neudělala"
,,Ale chtěla jsem.Am já bych byla ráda kdybychom byly kamarádky..."
,,Já taky.." řekla jsem a objala jsem ji.Věděla jsem ale,že už to nebude jako dřív.Už jí nebudu moct věřit.
,,Kristen mi řekla,že jsi v nemocnici.Chtěla jsem přijít jestli ti to nevadí."
,,Ne,jsem za to ráda."
,,Tak fajn.Ale já už musím jít,přišla jsem se ti omluvit.Tak ahoj."
,,Ahoj!"
Cece vyšla z pokoje a ostatní zase vešli.Akorát Clarisa už šla domů.Byla jsem úplně..v ráji.Vrátil se (sicejen na několik dní) Andy,se Cece jsme to trochu urovnaly a měla jsem kolem sebe lidi na kterých mi opravdu záleží.
Andy si tuhle noc zaplatil a spal se mnou v nemocnici.
Další den už docela uběhl a pustili mě domů.Domů mě z auta Andy přenesl a položil mě do postele.Pak se o mě celou dobu staral jako kdyby mi hrozilo,že kdybych se třeba jen maličko praštila,umřela bych.Nosil mi pití,jídlo,pořád seděl u mě a hlídal jestli mi není špatně.A přitom jsem jenom zdrhla a omdlela.I když je fakt,že jsme měla nervy v háji.Stejně to od něj bylo rozkošný =') ...Pak když si lehnul ke mně do postele a já ho hladila po vlasech,usnul.To bylo poprvé co jsem ho viděla spát.Vždycky se vzbudil dřív než já,nebo vůbec nespal.Ale byl strašně roztomilej..

(pohled Andyho)
Obskakoval jsem jí jak nějakej idiot.Musela se mi smát.Chtěl jsem aby měla všechno co by potřebovala.Pak jsem jí usnul v náruči.Takhle spát bylo vážně příjemný.Její máma mě překvapila když mi nabídla abych přespával u nich.Ale byl jsem rád,že jsem si jí získal.Byl jsem rád už jen kvůli Am.Chtěl jsem s ní bejt jak nejvíc to šlo,ale za vda týdny jsem musel odjet kvůli turné.Měl jsem v plánu se sem vrátit hned jak to půjde a pak vzít Am na prázdniny za námi do LA.Už bez ní nechci žít.Juliet už je mi docela ukradená.Pořád mi volá,prosí abych se k ní vrátil.Já už ji ale nechci.Chci jen Am.Nejradši bych ji unesl někam na opuštěnej ostrov abysme tam žili spolu napořád.Hezký plány...
Když jsem se vzbudil,Am už v posteli nebyla.Bylo půl osmý večer.
,,Am?" začal jsem ji hledat po domě.Byla v kuchyni i s Clarisou a pila kakao.
,,Andy dáš si taky?" zeptala se mě s úsměvem Clarisa.Přikývl jsem.
,,Kde máš mámu?"
,,Spí.Byla unavená." odpověděla mi Am s úsměvem a objala mě.
,,Jsem neskutečně ráda,že jsi tu." řekla po chvilce Am.
,,Já jsem radši." řekl jsem a políbil jsem ji.
Nevím proč,ale věděl jsem,že nebyla náhoda,že jsme se našli.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kate kate | 8. října 2013 v 15:55 | Reagovat

Tato kapitola byla dobrá, jediný, co mi na ní vadilo bylo to, ze si tam napsala že se začala řezat a proto se dala na emo...

2 Verussss Verussss | 8. října 2013 v 16:22 | Reagovat

[1]: Kate,moc ti děkuju! :)Tvoje komentáře mě opravdu potěšily! :) Doufám,že si toto přečteš,abys věděla,že mi záleží na tom abyste mi sem psali svoje názory. :)
Jinak tedy,vím že toto jsem trochu nedomyslela s tím Emo..Ještě jsem o tom houby věděla a ve psaní jsem byla ještě strašně nevyspělá.Neříkám,že teď jsem,ale snažím se víc přemýšlet o tom co píšu. Člověk by nevěřil jak se za půl roku může změnit.. Takže ještě jednou moc děkuju! :)

3 kate kate | 8. října 2013 v 18:58 | Reagovat

Nemáš zač ! Však v pohodě! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama