16.část-Vzpomínky zůstanou

12. února 2013 v 13:52 | VeVuBVB |  Midnight tears
Ano vím,tahle část je taková divná (však to posoudíte sami až budete číst) a hlavně závěrečná.Pak se nejspíš pustím do další story =)

(Pohled Am)
Další,tentokrát už poslední týden na turné uběhl zvláštně.Přes den jsem se snažila být šťastná a nikomu nedat najevo,že se vyžírám a večer,když byli kluci na podiu,jsem jen brečela na posteli.Pořád jsem nedokázala pochopit proč jsem se Ashleym nechala svést.Andy se zase tvářil jakože nám oběma odpustil a pořád opakoval,že už mu to je jedno,že mě prostě jen nedokáže ztratit.Ashley se úplně uzavřel do sebe.S nikým se nebavil,jen při koncertě se snažil vypadat šťastně.Byl to náš začarovaný kruh a nikdo kromě nás nic nevěděl.
...
Po půl roce už to všechno tak nějak přešlo.Andy přestal tolik pít a přestal fetovat.S Ashleym jsme si akorát museli vyříkat tu situaci.Miloval mě.Já jeho ale ne,milovala jsem jen Andyho.Ashley pro mě byl jako starší brácha a nejlepší kamarád.Podržel mě když jsem to potřebovala.Vždycky jsem za ním ale šla když mi nebylo do smíchu nebo nebyl Andy doma.

(Pohled Andyho)
Dobře,takže se nadechnout,vejít a zeptat se.Co je na tom složitýho?Jo asi všechno..Vešel jsem do pokoje a Am ležela na posteli.
,,Můžeš jít sem prosím?" zeptal jsem se jí.Hned se s úsměvem zvedla a šla mě políbit.Já si potom klekl a vytáhl z kapsy malou krabičku.
,,Am já..Vezmeš si mě?"
,,Ano!!Jo,jo vezmu si tě!" okamžitě ze sebe vykoktala mezi vzlyky.Postavil jsem se a objal ji.Byl jsem neskutečně šťastnej že souhlasila.Chtěl jsem si jí vzít a mít s ní děti a žít s nima jako rodina.Hned jsme to šli oznámit ostatní,kteří byli v obýváku.Hned začali gratulovat a objímat nás a přát nám štěstí.Co na tohle asi řekne Juliet?Ani po třech letech se nepřenesla přes náš rozchod.Bylo mi jí celkem líto,ale Am jsem prostě miloval,svůj názor jsem nehodlal změnit.
..
Po třech měsících jsme se s Am vzali.Prozatím můj nejkrásnější den v životě.Neměli jsme v plánu žádnou svatební cestu,radši jsme chtěli bejt s klukama,Sammi a El.Ale na svatební noc jsme si zamluvili ten nejlepší pokoj v pětihvězdičkovém hotelu.Co mám k tomu říct?Nádherná noc..

(Pohled Am)
Konečně jsme "svoji".Náš den jsme ale uspořádali jen pro nejbližší.Andyho rodiče,kluci,Sammi,El a Lauren.Nic velkého.
...
,,Těhotná?!" vykřikl Ashley když jsem mu to řekla.Naštěstí nikdo jiný nebyl doma.
,,Jo těhotná..Vadí ti to?" řekla jsem a podívala jsem se na něj.
,,Ne nevadí.Jen..Vy budete mít s Andym rodinu." řekl a objal mě.Pochybuju,že byl za to rád,ale choval se tak.
,,Jen to prosím zatím nikomu neříkej.Andymu to chci říct sama a ostatní se to dovědí až pak." Jen souhlasil a znovu mě objal.Z toho děvkaře se stal chlap,kterej si konečně našel přítelkyni a od tý doby žádnej skandál neměl.Byla jsem ráda že se konečně "ustálil".Našel si moc příjemnou a milou holku.Jmenovala se Michell.
Ještě ten den jsem měla v plánu oznámit Andymu že s ním čekám dítě,ale domů nepřišel.Naštval mě,přišel až k ránu asi v pět.Byl opilej.Protože u nás zrovna Michell nebyla,šla jsem k Ashleymu.Ten byl vzhůru,možná ho probudil Andy.Lehla jsem si k němu a objala ho.Po tvářích mi stékaly slzy.
,,On toho jednou nechá neboj.A navíc,teď už hodně dlouho nepřišel domů takhle pozdě.Snaží se.." řekl po chvilce.Já mu na to nic neodpověděla a usnula jsem mu v náruči.
Andy se vzbudil až asi o půl jedné.Přišel do kuchyně a hned se mi omluvil.Dělala jsem jakože mi to nevadilo,no nebylo to tak.Už byl aspoň trochu střízlivej.
Večer jsem mu v ložnici oznámila,že jsem těhotná.Byl z toho nadšený,nečekala jsem to.
,,Tak strašně jsem si přál mít s tebou rodinu!!" řekl nadšeně a hned mě políbil.Byla jsem za to šťastná.Byla jsem ve druhém měsíci..
...
Prosinec,těsně před Vánoci-do termínu porodu zbývaly asi dva měsícea já už měla zakulacené břicho.Andy se o mě staral jakoby mi každý pohyb mohl nějak ublížit.Skvěle zvládal i moje věčný změny nálad.
Konec ledna-termín byl za tři týdny a já už cítila,že porod brzy přijde.

(Pohled Andyho)
O Am jsem měl neskutečnej strach.Nevím proč,nebyla ani v rizikovém těhotenství,ani si nijak nestěžovala.No já o ni měl prostě strach.Dítě mělo přijít asi za tři týdny.Am mi pořád ještě neřekla jestli to bude kluk nebo holčička,prý to bude překvapení.Bylo i celkem vtipně,že Amiin porod všichni brali tak vážně,jako by to mělo být jejich dítě.Starali jsme se o Am jak to jen šlo a byli jsme všichni nervózní,jen Am byla pořád tak v klidu..Teda pokud nepočítám ty občasné výbuchy.
Dva týdny před termínem Am praskla voda..

(Pohled Am)
No super..Bezva,bezva..Miláčku vydrž ještě chvíli!!Praskla mi voda..Okamžitě jsme jeli do nemocnice,byli jsme tam za pět minut.Ta bolest se nedala vydržet.Hned mě odvezli na porodní sál.Porod byl trochu komplikovaný,ale zvládlo se to.Když mi do náruče dali mou holčičku hned jsem byla ten nejšťastnější člověk.Andy brečel.Usmál se na mě.
,,Tak jaký jí vybereme jméno?" zeptala jsem se po chvíli.
,,Co třeba Nicole?" řekl okamžitě.Souhlasila jsem.Byl krásná,měla Andyho oči.
Druhý den (dřív to nešlo..) se přišli na malou Niky podívat.Byli z ní nadšení,moc se jim líbila.'My jsme ale familie' pomyslela jsem si.Všichni brali Nicole jako součást rodiny,jako by byla jejich dítě.Bylo mi jasné,že pro život bude mít skvělé zázemí.Už jen díky ostatním.
Po čtyřech dnech mě pustili domů.Všechno bylo nachystané,postýlka,hračky,oblečení..Prostě všechno.Všichni nás jenom obskakovali,byli jako šílení.Zastávali ten názor,že prostě musím ležet a odpočívat.
Uběhli dva měsíce a všechno bylo tak nějak v pohodě.Až na to,že jsme se s Andym skoro vůbec nevyspali..
Jednou odpoledne když Niky spala jsme s Andym byli v kuchyni.Niky se probudila a začala brečet.Šla jsem pro ní.Už jsem byla skoro u ní,ale začala se mi motat hlava a celým tělem mi projela křeč.Nezmohla jsem se ani vydat hlásku...

(Pohled Andyho)
Slyšel jsem ránu.Okamžitě jsem se rozběhl do pokoje.Na zemi ležela Am s rozbitou hlavou o postel a v postýlce brečela Niky.Okamžitě jsem zavolal Sammi která jako jediná byla s námi doma.Řekl jsem jí ať se postarí o Niky a já zavolal sanitku.Když přijela,doktor mi řekl něco co mě nenapadlo ani ve snu.
,,Je mi líto,ale je mrtvá.Upřímnou soustrast." řekl doktor,podal mi ruku a odešel zavolat pohřební službu.Zhroutil se mi svět.Padl jsem na zem k Am.Objímal jsem jí,prosil ať se probere.Nedokázal jsem pochopit,že odešla.Sammi z toho byla taky na dně.Okamžitě zavolala ostatním ať přijedou,do půl hodiny tam byli.Am už nakládali do vozu aby jí odvezli.Nechtěl jsem je nechat odjet.Chtěl jsem umřít,jít za ní.Věděl jsem ale,že tady nemůžu Niky nechat samotnou,bude mě potřebovat.Všichni byli na dně.Sammi i s Ellou se snažily o Niky starat jak to jen zvládli.Já snad tři dny proseděl na balkoně ponořený ve svých myšlenkách.Kluci zavolali Kristen a Joy.Když Kristen přijela,byla na dně stejně jako my.Její dlouholetá nejlepší kamrádka odešla napořád.Joy nám pomohla zařídit pohřeb a všechno kolem toho.Pohřeb si nepamatuju,byl jsme úplně mimo.Nevěřil jsem,že nás tu Am nechala.Ani nebyla známá příčina její smrti.No já věděl jen to,že se teď musím vzchopit a postarat se o Niky.
I po půl roce jsem se z toho nedostal.Nedostanu se z toho nikdy.Všichni mi s malou Niky pomáhali,všichni mi pomáhali odrazit se ode dna.
..
O 7 let později..
,,Tati,tati!!Půjdeme dneska za mámou?" přiběhla ke mě Niky.
,,To víš že půjdeme.Vynechali jsme snad někdy jediný den?"
,,Ne" řekla a skočila mi kolem krku.Byla tak podobná svojí mámě.I tím chováním,jen oči měla po mně.
Přišli jsme na hřbitov,jako každý den a zapálili jsme svíčku.Niky svou mámu milovala,i přesto že jí nikdy neviděla.
,,Jaká vlastně byla?" ptala se mě každý den.Vždycky jsem jí jen odpověděl,že jednou bude úplně stejná.
,,Takže taky budu tak krásná jako ona?"
,,Budeš ještě krásnější!!"
Od malička milovala hudbu.S klukama jsme si dali na tři roky s hudbou pauzu,abysme se o Niky mohli starat.Hned po tom co Niky byly tři roky jsme ji začali vozit sebou po koncertech.Ella se Sammi se o ní vždycky staraly.Milovaly ji a ona milovala je.Byli jsme jedna velká rodina.
..
Když jí bylo 7 chtěla hrozně moc naučit hrát na kytaru a na bicí.O to se samozřejmě postarali kluci.Bavilo jí zpívat.Měla krsáný hlas už v tomhle věku....
..

Každý večer jsem potají mluvil s Am.Jen ve svých myšlenkách.Pořád jsem jí říkal jak moc jí miluju a jak moc se těším až jí zase uvidím.Říkal jsem jí o Nicoliných uspěších a o tom jak moc jí má ráda.Věděl jsem,že by naní byla hrdá.

Ať chci nebo ne..
VZPOMÍNKY ZŮSTANOU!!!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kucka Kucka | 12. února 2013 v 14:47 | Reagovat

D-O-K-O-N-A-L-É!!!!!!! :D  :D :-D

2 VevuBVB VevuBVB | E-mail | Web | 12. února 2013 v 16:13 | Reagovat

díky moc :D

3 Ev Ev | Web | 13. února 2013 v 20:06 | Reagovat

úžasný :3

4 VevuBVB VevuBVB | E-mail | Web | 14. února 2013 v 18:28 | Reagovat

Díky moc ='))

5 kate kate | 9. října 2013 v 11:11 | Reagovat

Nikdy jsem neřekla, že toje smutný...ale teďka? Si asi jediná autorka ff ktera me dokázala rozbrečet..:'( :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama